Historie obce
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1318. Jedná se o dochovaný zápis v Zemských deskách, tzv. „Pohořelých“.[1] V zápise je uvedeno jméno „Petr de Kokowicz x Petro de Skochowicz“ (jedná se o tatáž osobu), který byl přítomen v majetkovém sporu (Emler 1870, 43). Další zmínka pochází z roku 1362, kdy se dozvídáme o zemanovi Vilémovi, jenž byl vlastníkem tvrze – „Wilem de Skochowicz vendidit ecclesie s. egidii…“ (Emler 1870, 430).
[1] Obrázek č. 1: První písemná zmínka, po kliknutí dostupné online
Ve druhé polovině 14. století se ve vsi vystřídala řada dalších majitelů: Mikuláš, Jarek Popek z Jikve, Přibík, vladyka Hynčík a Dobran z Vlkova (Křížek 1992, 77). V 15. století jsou uváděni majiteté tři: Machna ze Skochovic, která roku 1432 prodala ves Vaňku Rezkovi z Mlékosrb. Vaněk Rezek Skochovice roku 1455 podstoupil Petru Vodičkovi z Labouně, který se nechal psát s přívlastkem "z Kochovic" (Schovánek 1982, 6). Poté na čas zmínky o vsi v písemných pramenech utichají.
Zmiňovaná tvrz stávala nejspíše na "Kobylce", na návrší u lesa západně od vsi směrem na Kamilov, avšak její pozůstatky se nedochovaly. V roce 1866 bylo na místě tvrze nalezeno několik střepů a v roce 1975 zde byl prováděn výzkum pod vedením muzea v Poděbradech. Během výzkumu byly zjištěny základy domu se zbytkem dřevěného vodovodu (Schovánek 1982, 6).
Skochovice spolu s Nepolisy patřily do husitských válek jeptiškám kláštera sv. Jiří v Praze, poté byly zastaveny králem Zikmundem Lucemburským Petrovi ze Zachrašťan. Roku 1511 byly obě obce dány Havlovi Zvířetickému z Vartemberka.
Od nástupu Habsburků na český trůn (r. 1526) byly Skochovice krátce v držení Pernštejnů, kteří ves připojili ke svému chlumeckému panství. V roce 1611 věnoval císař Matyáš chlumecké panství Václavu Vchynskému z Vchynic a Tetova[2] a v majetku rodu Kinských zůstaly Skochovice až do roku 1948.
Důležitými prameny k dalšímu poznání obce jsou "Berní rula" a "Urbář panství chlumeckého", které byly sepsány v roce 1651 a 1670 a obsahují jména všech poddaných.[3] Díky těmto pramenům víme, že v 17. století bylo ve Skochovicích 12 stavení celkem, z toho 8 zpustlých a bylo zde 72 obyvatel (7 sedláků a 5 chalupníků).
Na indikační skice (z roku 1841)[4] a císařském otisku stabilního katastru (z let 1824-1844)[5] je vyznačeno 74 usedlostí. Na plánech můžete vidět část u dnešní hlavní silnice Městec Králové - Nový Bydžov, "Uhry" a "Na obíckách" vznikly až později, přesněji se začaly zastavovat v letech 1854 a 1868. Taktéž na plánu nejsou označeny oficiální silnice. Silnice směrem k Novému Bydžovu a Lužci nad Cidlinou byla postavena v roce 1881. Směrem na Městec Králové o 4 roky později. V roce 1896 měl katastr obce rozlohu 907 ha. V letech 1896 a 1924-1928 byla provedena meliorace půdy.
[4] Obrázek č. 2: Indikační skica stabilního katastru, po kliknutí dostupné online
[5] Obrázek č. 3: Císařský otisk stabilního katastru, po kliknutí dostupné online
Na konci 19. a počátkem 20. století se v obci těšilo velké oblibě ovocnářství. Roku 1902 byla dokonce ve Skochovicích pořádána výstava ovoce, kterou uspořádala hospodářská beseda. Při této příležitosti bylo napočítáno 9.989 ovocných stromů (Schovánek 1982, 20).
Další významnou událostí bylo postavení hřbitova. Roku 1908 došlo k výstavbě hřbitova s kaplí, která byla postavena v pseudorománském slohu. Do tohoto roku se pohřbívalo na Vlkově, poté v Lužci nad Cidlinou.
Období 1. světové války zasáhlo svými událostmi i naši obec. Po vyhlášení mobilizace, která se uskutečnila 26. července 1914, bylo do boje povoláno 65 mužů. Během války se ve Skochovicích častěji objevovali četníci a v roce 1917 zde pracovalo značné množství válečných zajatců, jednalo se hlavně o Srby a Turky (Schovánek 1982, 89). Válečné období se promítlo i v nedostatku potravin. V letech 1917-1918 se v obci konaly četné rekvizice, kdy vojsko chodilo po usedlostech a pátralo po ukrytém obilí. Z bojů v 1. světové válce se nevrátilo 23 mužů (viz pomník).
V roce 1922 se ve vsi začínají objevovat první antény. Rok 1924 byl pro Skochovice do jisté míry přelomový, došlo totiž k provedení elektrifikace obce – práce byla zadána firmě František Langr z Nového Bydžova.
I za druhé světové války byla obec zasažena všeobecnou mobilizací dne 21. září 1938, kdy narukovalo do bojů 27 záložníků. V roce 1944 bylo nasazeno na práce v Německu 36 obyvatel ze Skochovic. Tři lidé zemřeli v koncentračních táborech a několik dalších bylo vězněno. Během války byli ve vsi ubytováni Němci v budově školy. V květnových dnech 1945, kdy byla válka ukončena, dorazila 11. května do Skochovic Sovětská armáda. Vojsko bylo ubytováno v lesích a velitelé po usedlostech.
Po válce se začíná obec lépe modernizovat – roku 1946 je zaveden telefon.
V rámci administrativní příslušnosti patřila obec od roku 1751, kdy vznikly na základě josefínských a terezínských reforem kraje, k nově vzniklému kraji Bydžovskému - panství chlumecké. Od roku 1849 - 1860 byla příslušnost k okr. Městec Králové. Poté, od roku 1869 až 1930, obec patřila pod okr. Poděbrady, v letech 1930 - 1939 okr. Nymburk, v letech 1939 - 1950 okr. Poděbrady, v letech 1950 - 1960 okr. Nový Bydžov. Od roku 1961, po zrušení oficiálních okresů, spadáme pod okr. Hradec Králové.
Bc. Jana Schovánková
zdroje informací, použitá literatura a prameny:
Emler, J. (ed.) 1870: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consuptarum - Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořelých. Svazek I. Praha.
Křížek, P. - Řezník, M. 1992: Hrady, zámky a tvrze na Královéhradecku. Historický průvodce. Hradec Králové.
Profous, A. – Svoboda, J. 1957: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV, S – Ž. Praha.
Pomník padlých v 1. světové válce
Pomník padlým z první světové války byl vytvořen podle návrhu architekta Emila Dufka (1877-1957), uznávaného sochaře a konzervátora působícího v té době na sochařské škole v Hořicích. Stavbu pomníku provedl Josef Novotný z Nového Bydžova. Náklady na sochu byly odhadnuty na 18.732 korun. Později se celková cena vyšplhala o dalších 5.500 korun, které p. Novotnému musela doplatit obec po dlouhodobých sporech (Schovánek 1982, 50). Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1922 a připomíná 23 jmen mužů ze Skochovic, kteří padli v bojích v 1. světové válce mezi lety 1914 až 1918.
Škola
Než byla v obci postavena škola docházely děti do Lužce nad Cidlinou, který měl školu již od roku 1820. Některé děti však chodily na soukromé vyučování do chalupy č. 48 k Poddaným či docházely na Střihov (Schovánek 1982, 38). Budova skochovické školy byla postavena v roce 1867. Jednalo se o přízemní budovu s jednou učebnou. Prvním řídícím učitelem a správcem byl Jan Pižl, který zde působil v letech 1867 - 1871, po Janu Pižlovi nastoupil Václav Fayx. V roce 1886 škola prošla přestavbou, kdy byla přestavena na jednopatrovou budovu. V tomto roce se také škola stala dvoutřídní.
Během dalších let se zde vystřídala řada pedagogů, př. Josef Bujárek, Jan Červinka, Antonín Rys, Otakar Hůla, Jiří Fousek. Posledním učitelem byl Josef Lejsek. Škola přestala fungovat v roce 1975 a budova byla využívána jako mateřská školka.
Sokol
V roce 1919 byla založena tělocvičná jednota Sokol, stalo se tak 8. července v 8 hodin večer v hostinci „U Dobiášů“. Prvním starostou Sokola byl zvolen Josef Štěrba, místostarostou Jan Žilka a prvním náčelníkem František Duřt. Již koncem roku 1919 bylo v jednotě přihlášeno 75 mužů a 28 žen. Jako tělocvična sloužil sál hostince „U Krejčů“, kde dorostenci i žáci cvičili společně. Tělocvičná jednota ve Skochovicích patřila pod župu Denisovu.
Duhým náčelníkem byl od roku 1924 Jaroslav Macura. Mezi lety 1927-1928 ho vystřídal Václav Zima, po ukončení povinné vojenské služby se Jaroslav Macura jako náčelník vrátil. Roku 1927 získali dorostenci ze Skochovic župní putovní vlajku za cvičení prostná při župním sletu - 1. místo.
Během dalších let se skochovická sokolská jednota účastnila všech župních, krajských i sokolských sletů, taktéž měla účast na všech spartakiádách. Příslušníci jednoty pořádali a organizovali oslavy a slavnosti, akademie, veřejná cvičení. Taktéž pořádali staročeské bály a staročeské máje. Jednota též pokračovala v pořádání divadelních představení.
Divadelní družstvo
Nejstarším založeným spolkem v obci byl spolek divadelních ochotníků. Spolek byl založen v roce 1873 a byl veden pod názvem Divadelní družstvo. V roce 1895 prodávali ochotníci za 200 korun podílní listy, splatné do pěti let – za družstvo byl podepsán Josef Kryšpín (jednatel spolku) a Václav Janouch (předseda spolku).
Divadelní představení se odehrávala v hostinci „U Dobiášů“. Poté, co byl roku 1919 ve Skochovicích založen Sokol, přecházela postupně ochotnická činnost pod divadelní odbor Sokola. Definitivní zrušení nastalo o několik let později, a to přesně 21. července 1934.
Fotbalový klub
V obci byl roku 1921 založen i Amatérský fotbalový klub AFK Skochovice. Sídlo klubu bylo také v hostinci „U Dobiášů“. Prvními 11 fotbalisty byli: Karel Matys, Josef Černý, Bohumil Svoboda, Jan Poříz, Bohumil Žilka, Jaroslav Janouch, Josef Vejr, František Zima, Jaroslav Moravec, František Kloc a Jan Janouch. Jako hřiště bylo využíváno prostoru na místě, kde se dnes nachází vodní nádrž „Kroužek“. Činnost fotbalového klubu postupně upadala, až ve 30. letech klub zanikl úplně.
Bc. Jana Schovánková
použitá literatura a prameny:
Schovánek, V. 1982: Kronika Skochovic. Část historická. Praha.